Srpen 2017

Příležitost nebo zkušenost

31. srpna 2017 v 18:52 | Jakub Jonáš |  Motivace
V průběhu mého života mě potkalo mnoho životních situací. Už od malička jsem byl vychován jako dospělý a celkově jsem si víc s dospělými rozuměl. Dětství jsem neměl jednoduché, ale víte co? Nevadí mi to, protože právě díky tomu jsem se naučil mnoho věcí. Například to, že ty nejjednodušší cesty nejsou nejlepší a to, co většinou způsobí, se pak opravdu jednoduše nenapravuje. Jenže než jsem si to uvědomil, byl to slušný proces, doprovázen mnoha pády, zklamáním a selháním. Myslím, že to znáte moc dobře.

Když je člověk opakovaně na dně, tak ho to donutí přemýšlet proč to tak je. Dlouhé hodiny jsem nad tím přemýšlel, stále znovu a znovu. Vždy když jsem si myslel, že to horší být nemůže, byl to jen slabší odvar toho, co teprve přišlo. Vůbec mě to nebavilo se pořád zvedat ze dna, ale vždy jsem k tomu sílu našel, prostě jsem neměl jinou možnost. Postupem času se mi začaly rýsovat myšlenky - způsoby, jak tomu vždy předejít, ale vždy to podle plánu nedopadlo, spíše téměř nikdy. Četl jsem knihy, vytvářel kurzy, ale stále to nebylo ono.

Po nějaké době jsem si ujasnil věci a vznikala nová myšlenka, která mě doprovází do teď. Všechny situace, kterým jsem čelil, měly dva výsledky: Buď to byla zkušenost, která mě něco naučila, nebo to byla příležitost, která mě někam posunula. Změnil jsem způsob myšlení. Nerozlišoval jsem problém od problémů, ale jen to, co se nepovedlo. Zbyly mi dvě věci. Buď se nechat zlomit, nebo vstát a jít dál. Ti, kdo mě znají, vědí, že se jen tak zlomit nenechám. Takže každá situace byla zkušenost nebo příležitost, nic víc to není. Zamyslete se, když myslíte na to, kolik problémů řešíte, ať už jsou to peníze, práce nebo rodina nebo máte pocit, že máte těžký život. Co to může způsobit? Položte si jinou otázku: Co se stane potom, co zažijete nějaký pád nebo zklamání? Myslíte, že uděláte přesně tu stejnou chybu, která tomu předcházela? Ne, nikdy nebude stejná. A proč? Protože se z toho poučíte nebo ne? A co znamená zkušenost? Něco, co vás něco naučí, naprosto jednoduše řečeno. Takže rozdíl je jen v tom, jak si programujete mysl. Když budete jen řešit problémy všude, kde se dá, naprogramujete mysl na problémy.

To je bohužel mnoha lidmi ověřený fakt. Zkuste slovo problém nahradit slovem zkušenost. Nahraďte ji slovem, které symbolizuje, že jste se něco naučili, ne tím, které symbolizuje komplikaci, nepohodu, selhání, něco, co prostě nejde. Nechci po vás abyste problémy neřešili, to by byla chyba. Zkuste jim však čelit, ne před nimi utíkat, protože vás stejně jednou doženou a následky budou mnohem horší, to mi věřte. Dalším krokem po zaregistrování problémů by měla být vždy změna pohledu na věc. Změňte otázku "Proč to nejde?", na otázku "Proč to půjde?". V čem ta zkušenost byla dobrá a jak mi pomohla? Co se vlastně změnilo? Od té doby, co jsem začal vše brát jako příležitost nebo zkušenost, tak jsem neovlivnil množství pádů ani dalších zklamání, ale ovlivnil jsem to, jak na ně zareaguji. To je právě to nejdůležitější a rozhodne doslova o tom, zda vás to semele nebo to zvládnete. Vždy je tam nějaká cesta, ale nečekejte silnici první třídy, druhé také ne. Mnohdy si tu cestu musíte prosekat hustým křovím a nikdo to za vás neudělá, to je tvrdá realita. Můžeme ji čelit a hledat další cesty vydlážděné hedvábím a utíkat před řešením problémů nebo se s tím prostě smířit a zvládnout to. A co vy? Jak reagujete na to co se vám děje?
Budu rád také za komentář zde, jak na Vás článek působí a zda s tím souhlasíte či nikoliv. Jsem rád i za tipy na zlepšení.

Jakub Jonáš

Zpětná vazba nebo kritika

31. srpna 2017 v 18:48 | Jakub Jonáš |  Podnikání
Stále si mezi lidmi všímám problému, který sice nepůsobí nijak závažně, avšak je skutečně dosti závažný… Zkuste se zamyslet nad tím, co ve vás vyvolává slovo zpětná vazba.
A co kritika?

I když se to nezdá, kritika a zpětná vazba jsou dle mého názoru dva úplně odlišné výrazy, avšak mnoho lidí si je velice snadno plete. Při záměně tak může lehko druhému člověku nechtěně ublížit a demotivovat ho. Ten rozdíl mezi významem kritika a zpětná vazba není na první pohled jasný, ale po rozebrání vám to možná docvakne a nejspíš se s tím i ztotožníte, nebo s tím také vůbec nebudete souhlasit. I to se může stát.
Podívejme se na definici těchto dvou různých pojmů:

Zpětná vazba
Norbert Wierner jí krásně definoval: "Zpětná vazba je jako slepecká hůl, která dává slepci zpětnou informaci o jeho pohybu a ovlivňuje tak jeho pohyb následující."
K tomuto výroku snad není co dodat.

Kritika (z řeckého krinein a kritiké techné - umění rozlišovat a posuzovat)
Toto slovíčko nese význam hodnocení, rozlišení a posuzování dané věci či činnosti.
Jakub Jonáš, project development

Stale více se setkávám s tím, že lidé nevědí, co tyto pojmy znamenají, což mě vcelku zaráží. Mezi nimi je totiž jen tenká mezera. Krok vedle, a najednou můžete mít na svědomí, jestli Titanic havaruje, nebo se ledovci vyhne. A myslím to vážně, protože na člověku hned poznáte, zda dostal zpětnou vazbu nebo kritiku a hlavně jaké obdržel informace. Poznáte to i na sobě. Hned vysvětlím jak a proč. Kritiku a zpětnou vazbu rozlišuji na základě svého uvážení a svých zkušeností, tedy, co mně funguje. Může se stát, že budete nesouhlasit, ale to je v pohodě. Kritizovat vás rozhodně nebudu.
Když někdo požádá o zpětnou vazbu neboli feedback, je tak motivován k vylepšování a sebezdokonalování se ve svém oboru a vůbec celkově v tom, co dělá. Očekává tak, že dostane tip na zlepšení. Získá objektivní pohled třetí osoby, který ho posune. Stejnou hodnotu má získávání zpětné vazby, protože zpětná vazba je subjektivní pohled jiné osoby na vaše jednání a práci. Přestože se jedná skutečně o subjektivní postoj, může mít zpětná vazba objektivní charakter. Podle průzkumů jsou totiž ostatní lidé schopni odhadnout jiného člověka lépe než on sám. Máme prý sklony se nadhodnocovat nebo podhodnocovat a mnohdy čelíme "provozní slepotě" a mohou nám tak unikat podstatné věci.
Na základě vyžádání zpětné vazby můžete objevit věci, které vy sami nevidíte, ale nějak na své okolí působíte a podle toho vás vnímá a častokrát ani nevíte, proč tomu tak je!

Tady nastává první zlom. Člověk vyžadující zpětnou vazbu nechce znehodnotit vše, co dělá, ale chce hlavně vědět, že i když je stále na čem pracovat, není vše, co doposud udělal k ničemu a že váš názor je upřímný, protože to tak cítíte. Chce vědět, že mu zpětnou vazbou chcete pomoci, ne mu škodit.
Co tím myslím? Schválně si vzpomeňte, zda jste se setkali se situací, kdy někdo dával feedback, zda poukazoval jen na chyby, nebo dal i v zápětí tip na řešení či zdůvodnil, proč si myslí, že je to chyba. Sdělil svůj pocit, jaký ze situace, na kterou dává zpětnou vazbu, má?

A to je podle mne ta hranice. Pokud ve zpětné vazbě není důvod, proč poukazujete na chyby a ještě k tomu nepřidáte i návrh řešení nebo nesdělíte svůj pocit, který může být důvodem zpětné vazby a jen chyby zdůrazňuje, nejste konkrétní a možná ani korektní - je to pouze hodnocení. Co je významem slova kritika? Právě hodnocení. Správná zpětná vazba by měla splňovat základní strukturu:
Popis - konkrétnost situace, nebýt obecný při zpětné vazbě, snažte se popsat důvod zpětné vazby co nejvíce, protože jen tak si z toho člověk přijímající zpětnou vazbu něco vezme.
Pocit - sdělit tomu člověku váš pocit ze situace, na kterou zpětnou vazbu dáváte. Je to pro toho člověka více objektivní a méně útočné, protože vám řekne, jak na něj ta situace působila.
Příště - zpětná vazba musí být směrována na budoucnost! Poukažte na možné řešení, naveďte toho člověka, aby se mohl zlepšit, umožněte mu to.
Tohle je jedna ze struktur zpětné vazby. Všechny 3 části spolu úzce souvisí, a pokud v ní bude z částí jedna chybět, nebude zpětná vazba účinná.
Jakub Jonáš, project development
Kritika a zpětná vazba je velice aktuální a důležité téma. V případě, že by kultura zpětné vazby fungovala všude, bylo by řešení daných věcí mnohem efektivnější.
Je důležité tyto dva pojmy rozlišit, nebo to způsobí dřív nebo později problémy, ať už na vaší straně, anebo straně druhé.
Podle mě je slovo kritika naprosto zbytečná, ale feedback neboli zpětná vazba je nástroj, jak zlepšovat sebe a lidi kolem sebe.
Je to hodně důležité, ale mnoho lidí jí dávat neumí nebo dává špatně. Možná jí dávat nechce, protože nezná její hodnotu.

Pak jsou tu lidi, kteří vazbu přijímat nechtějí, nebo to neumějí. Pokud chcete správně dávat zpětnou vazbu, nejlepší cesta je jí přijímat, vyžádat si jí, říct si o ní, ať víte, jak na své okolí svým jednáním působíte. Ať jim ukážete, jak se díky ní zlepšujete. Ukážete, proč je důležitá a jak je důležité jí dávat a taky přijímat.
To funguje i ve firmách. Je jedno, zda je to nadnárodní firma nebo s.r.o. o pěti zaměstnancích. Pokud chcete, aby lidé ve vaší firmě dávali zpětnou vazbu, tak jí musíte dávat předně vy! Jít příkladem. To funguje nejvíce, fungovalo a vždy fungovat bude.
Správné dávání zpětné vazby se zdá jednoduché, ale je to tak trochu umění a ne vždy funguje. Je super skvěle dávat zpětnou vazbu, ale rozhodující je nakonec ten, kdo ji přijímá, protože jen ten rozhodne:
  • co si z ní vezme,
  • jaký pocit z ní bude mít,
  • co s ní udělá.
Ale hlavně jen on s ní něco ve svém jednání může skutečně udělat.
Zpětnou vazbu má mnoho lidí spojenou s negativitou, protože možná třeba už mnohokrát zažili "zpětnou vazbu", která jim nebyla ani trochu příjemná, protože její přijímání je taky tak trochu umění. Ne vždy máte sílu s tím něco dělat, protože možná ztratíte ideály, které jste si vytvořili. Budete zmateni ve vnímání svého okolí nebo zmateni z toho, jak vás okolí vnímá.
Zkuste však brát zpětnou vazbu, jako něco, co vás může posunout, protože tohle má být cílem zpětné vazby, i když je podána třeba špatnou formou. Není to něco, co vám má ukázat, jak jste neschopní a nic neumíte, či jste ztracený případ. Nejste! Na každé vazbě je totiž něco pravdy. I kdyby bylo 90 % nepravdy, a vy jste si toho byli dobře vědomi, tak právě i těch 10% vás může posunout. Zaleží to jen na vás. Vy rozhodujete, co si z ní vezmete a zda ji vůbec přijmete. Ano, občas to není lehké, ale právě bolest nás posune nejvíce. Je to tvrdé, ale je to pravda. Nesnažte se tu bolest oddalovat, nepřijímat. Naučte se tu bolest poznávat a berte ji samotnou jako motivaci k jejímu překonání.
Sheila Heen je člověk, který studuje zpětnou vazbu už přes 20 let a učí, jak ji správně dávat a přijímat. Je to opravdová specialistka na zpětnou vazbu. Podle ní je zpětná vazba j na křižovatce dvou lidských potřeb:
  • Učení a růst - seberealizace
  • touha být přijati takoví, jací jsme.
A o tom to je.
Takže si to shrneme:
Kritika může být zbraň hromadného ničení, ale správná zpětná vazba je atomový kryt. Nebojte se dávat zpětnou vazbu, ale ryzí zpětnou vazbu, kterou lidé ocení.
Jaký typ zpětné vazby máte rádi vy? Znáte jiné způsoby jejího dávání nebo přijímání? Napište o tom do komentářů.

Budu rád také za komentář zde, jak na Vás článek působí a zda s tím souhlasíte či nikoliv. Jsem rád i za tipy na zlepšení.

Síla prostředí kolem nás

31. srpna 2017 v 18:37 | Jakub Jonáš |  Motivace
Setkal jsem se již s různými faktory, které zapříčinily rozpad několika firem, nebo dokonce lidských životů. Tím jedním z nich je překvapivě ten, podle mého názoru, nejméně nápadný, paradoxně ale s těmi nejhoršími následky!

Znáte známé pořekadlo Tichá voda břehy mele? Tak úplně přesně tomu tak je i v tomto případě.
Onu tichou vodu symbolizuje prostředí. A právě to nás mnohdy dokáže pěkně semlít, v horších případech dokonce i utopit!
V tomto článku bych se na prostředí rád zaměřil podrobněji. Přestože je považováno za jeden z hlavních faktorů úspěchu, může však zapříčinit i pravý opak!

Hledejme to pozitivní
1) Vybavte si situaci, kdy vám bylo opravdu dobře a cítili jste, že život vás opravdu baví.
2) Nyní se na tu situaci podívejte "shora" a odpovězte si na otázky:
  1. a) Koho jste měli kolem sebe? Byl to jeden člověk, dva, nebo snad skupina lidí?
  2. b) Jaké jste měli pocity? Byl to pocit bezpečí, pohody, štěstí, klidu nebo pocit, že je vše v pořádku a jak má být?
3) Jak se tvářili a chovali lidé kolem vás? Co jste z nich cítili? Zájem, pohodu, klid, radost?
4) Jak jste se v přítomnosti těchto lidí cítiil? Měli jste chuť být v jejich přítomnosti?
A teď pravý opak!
1) Vybavte si chvilku, kdy jste se cítili naopak nejhůře. Nesví, nervózní, možná až zmatení, znavení nebo snad zklamaní?
2) Opět se na situaci podívejte "shora" a odpovězte si na tyhle otázky.
  1. a) Koho jste kolem sebe měli? Jednoho člověka, dva, nebo skupinu lidí?
  2. b) Kde to bylo? První den ve škole, v práci? Stáli jste před novou výzvou nebo v neznámém prostředí?
3) Jak se tvářili a chovali lidé kolem vás? Co jste z nich cítili ? Odpor, strach, nepochopení, odstup?
4) Jak jste se v jejich přítomnosti cítili? Měli jste chuť být v jejich přítomnosti?

Podívejme se na obě situace ještě jednou
Co bylo pro obě situace společným jmenovatelem? Bylo to něco z níže uvedených pojmů?

Lidé - V každé situaci, byl někdo, kromě vás nebo tam někdo byl před tou situací?
Pocity z lidí - Cítili jste se nějak v přítomnosti těchto lidí? Jak?
Vnímaní -Vnímali jste, co vyzařuje z těch lidí?
Pokud se vám povedlo na všechny otázky bez váhání odpovědět, můžu vám pogratulovat. Pocítili jste sílu prostředí, ve kterém jste se v určitých situacích nacházeli.
Prostředí jako takové tvoří zejména lidé. Díky lidem, které kolem sebe máte, se cítíte dobře, nebo špatně. V přítomnosti jiných lidí můžete růst, nebo padat. Právě díky lidem máte pocit podpory, opory a bezpečí, nebo naopak odporu, závisti až nepřátelství a nenávisti.
Proč to tak je? Proč nás prostředí tak ovlivňuje? Zkusím to vysvětlit na krátkém příkladu z dob našich předků, protože kořeny problematiky ovlivňování na základě prostředí, dosahují až sem…

Jak už z dějepisu víme, v dobách homo sapiens jsme žili ve skupinách. Společně jsme lovili medvědy, mamuty, šavlozubé tygry a spolu jsme také rozdělávali oheň. Starali se o sebe navzájem. Zatímco muži lovili, ženy se staraly o tábořiště. Žilo se nám krásně, dokud jsme drželi pospolu. Věděli jsme, že nám je lépe v přítomnosti tlupy, prakticky to bez ní nešlo, protože odloučení nebo vyloučení z tlupy znamenalo jistou smrt. Byly to silné emoce, které se však ukotvily ve vývoji našeho mozku. Říká se tomu pud sebezáchovy, který jistě všichni dobře známe. Emoční mozek je však pořád silný a tyhle pocity nás stále ovlivňují.
Nebudu rozebírat anatomii a samotný mozek i s jeho možnostmi. Chci jen poukázat na společného jmenovatele z této doby. Už i v pravěku se jednalo o člověka, přestože trošku v jiné podobě. To člověk byl příčinou toho, zda jste se cítili v bezpečí, nebo naopak. Právě z toho důvodu vznikaly takovéto skupiny, které dokázali držet při sobě. Věděli, že čím více lidí se sejde pohromadě, tím lepší pocit jedinec získá. Odloučení od nich probouzelo pocity strachu, nebezpečí. Zcela jistě si to neuměli představit.
Dle mého názoru, důvod proč nás prostředí tak ovlivňuje, sahá právě až do těchto pradávných dob. Mozek se za tu dobu sice změnil, vyvinul, ale ty pradávné vzorce tam stále jsou a možná si to ani nepřipouštíme, ale ovlivňují nás. Je nutné si to uvědomit, pojmenovat, a pak s tím můžeme pracovat.
Když víte, s čím pracujete, nepracuje se vám lépe?

Moje osobní zkušenost
Budování vlastního podnikání se věnuji už téměř 4 roky. U nás doma je však pojem podnikání poněkud cizí, protože s tím nikdo doposud zkušenost neměl. Neberu jim to za zlé, i když podpora byla minimální. Tak to prostě občas bývá, když se někdo blízký pouští do nových a neznámých věcí (je to jako vybočení z tlupy).
Čím méně podpory jsem v okolí měl a čím více jsem se setkával s kritikou, tím menší byla moje motivace dál podnikání budovat, ovšem nevzdal jsem se. Zlom nastal tehdy, když jsem se přidal k Amway a začínal potkávat úspěšné podnikatele z různých oborů. Tito lidé mysleli jinak - pojem podnikání pro ně nebyl cizí. Úplně jsem své prostředí vyměnil a víte, co se stalo? Začínalo se mi dařit, přišly první úspěchy a velké kroky.

Znám spoustu lidí ve svém okolí, kteří měli stejný problém a nejsou to jen lidé z podnikatelského prostředí. Znám úspěšné lidi, kteří své nepodporující až kritické prostředí vyměnili, a právě to je posunulo kupředu. Znám také lidi, kteří se změny prostředí velice báli a nakonec jej nezměnili i za cenu toho, že jsou v životě zklamaní, že nic nedokázali. Jejich prostředí je slušně semlelo. Když se jich zeptáte, proč se do toho nepustili, mohou odpovídat něco ve stylu: Nikdo mi nevěřil, bál jsem se, neznal jsem nikoho, kdo by mi pomohl, všichni mě odrazovali, měl jsem spoustu překážek…
Ve skutečnosti to ale znamená, že tito lidé neměli kolem sebe někoho, kdo by jim ukázal řešení. Někoho, kdo by je podpořil a ukázal možnosti.

Zakončím to příkladem z filmu Fantastická zvířata a kde je najít. Kdo film neviděl, doporučuji na něj podívat. Kdo film viděl, bude vědět, o čem mluvím.
V jedné části byl tvor Occamie. Malý tvoreček, který vypadá jako okřídlený had. Tuto postavu jsem si oblíbil, protože krásně zpodobňuje sílu prostředí.
V jedné části hlavní hrdina Mlok Scamander tohoto tvora hledal, protože mu utekl. Zmizel na půdu velké budovy, kde nabral obrovské velikosti, protože mu to prostředí umožnilo. Ta půda byla fakt velká. To byla jeho schopnost - dokázal se přizpůsobit svému prostředí. V části, o které mluvím, tvora chytil do malé čajové konvičky, tak, že mu tam hodili hmyz a jelikož tvor měl hlad, přizpůsobil se tomu malému prostředí, aby si vydatnou svačinku mohl pořádně vychutnat.
A teď ta myšlenka
Jako lidé máme sklony přizpůsobovat se svému okolí (prostředí), ale nemělo by to být naopak? Bojíme se snít ve velkém a máme pocit, že je to moc velký krok, ovšem mnohdy jsme ani to nezkusili nebo to vzdali příliš brzo. Někdy začneme, objeví se trocha kritiky, špatných pohledů, " promluva do duše" a spokojíme se s menšími sny. Je to smutné, ale bohužel to tak často funguje, mohl bych reálné příklady počítat na prstech. Jak to vidíte vy? Podělte se o svůj příběh. Nakonec mám ještě jednu otázku: Jak často se přizpůsobujete svému prostředí vy?
Budu rád také za komentář zde, jak na Vás článek působí a zda s tím souhlasíte či nikoliv. Jsem rád i za tipy na zlepšení.