Září 2017

Naše kamarádka motivace a její přítel plán

19. září 2017 v 21:26 | Jakub Jonáš |  Motivace
Určitě jste se ocitli v situaci, kdy se něco opravdu, ale opravdu nedařilo. Jak se říká, když už, tak pořádně. Možná si pamatujete situaci, kdy byste nejradši se vším sekli a vykašlali se na to, já osobně to znám velice dobře. Nebo chvilku, kdy jste se fakt snažili, ale prostě to nešlo. Snažíte se hubnout, ale stejně nehubnete. Učíte se, ale stejně se to nejste schopni naučit. Ano šílený pocit co, ano moc dobře to znám…

Ale proč to tak vůbec je? Pokusím se Vám to vysvětlit z vlastní zkušenosti. První věc, na kterou se zaměříme, je slovo - motivace. A tento článek možná pomůže i mě samotnému si nějaké věci připomenout. Motivace znamená důvod Vašeho konání. Otázku proč něco děláte a co z toho budete mít.

Přesná definice je: Motivace usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Vyjadřuje souhrn všech skutečností - radost, zvídavost, pozitivní pocity, radostné očekávání, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal.

A teď z mé zkušenosti.

Chodíval jsem pravidelně běhat, drželo mě to pěkně dlouho, i když s přestávkami. Protože jsem chtěl mít skvělou kondici, abych se mohl v budoucnu více věnovat zavodním sportům. Pak najednou se nashromáždilo mnoho věcí, začal jsem si stanovovat další a nové cíle a zapomínal jsem na svou motivaci, proč vlastně běhám, protože jsem měl pozornost jinde. A co myslíte, že se opět stalo? Ano, znovu jsem s běháním přestal a stále jsem ve fázi, kdy si důvody připomínám. Takže důvod, proč jsem opět přestal běhat je samozřejmý. Ztratil jsem motivaci, přestal jsem si jí připomínat, doslova a do písmene, dal jsem ji stranou. Tohle je příklad z běhání.

Jakub Jonáš

Teď to vezmeme z jiného soudku. Představte si jednu situaci, kdy jste ztratili motivaci. Kompletně si prošpacírujte svůj život. Podívejte se na svou práci, své koníčky, čas trávení s kamarády, poznávání se s novými lidmi, škola, cokoli co Vás napadne. Jak najdete tu správnou situaci? Jednoduše. Vzpomeňte si na něco, co jste chtěli moc dělat, co Vás bavilo, kde jste se cítili dobře, co Vás opravdu zajímalo, ale pak se něco stalo a dali jste to úplně stranou. Už víte? Já ano - mé běhání. :D

Zkusíme takové cvičení, které já osobně provozuji, a je opravdu prospěšné. A teď si ho udělám znovu na běhání, spolu s Vámi. Ano občas je potřeba si to připomenout a motivaci získat zpět a já nejsem výjimka.
1) Teď si tu situaci, činnost, vybavte. Vezměte si papír a tužku.
2) Napište si to velkým nahoru, doprostřed papíru.
3) Teď si napište: Deset důvodů, proč zrovna tohle. Klidně může být více, možná deset nenajdete a najdete jen pět, to nevadí, časem se přidají další, ale čím víc, tím líp.
4) Teď si napište: Co proto, abyste toho dosáhli nebo se tomu začali věnovat, můžete udělat v nejbližší době. Napište aspoň 5 věcí, opět čím víc tím líp. Nemusí to být jen činnost, ale může to s tím také souviset. Třeba: Chci zase začít pravidelně běhat. Kouknu na to, jak to dělají profíci.
5) Teď si napište: Co proto můžete udělat co nejdříve, nejlépe hned zítra.
6) Teď si vyberete jeden způsob, Vám nejmilejší.
  1. Vyfoťte si ten papír a dejte si to třeba na pozadí počítače, mobilu.
  2. Vezměte si více papírků, kde si vypište to slovo a nejsilnější důvody a umístěte to na 3 místa, kde nejčastěji chodíte.
  3. Napište si to na kartičku a použijte ji, třeba jako záložku do knížky.
  4. Napište si to na přední stranu diáře.
  5. Nastavte si to jako upomínku na počítači nebo mobilu.
  6. Pokud Vás napadne ještě něco, fantazii se meze nekladou, ale musí to být na očích, co nejčastěji.
7) Podívejte se na to 3krát denně (např. ráno, odpoledne, večer)
A teď na tom začnete makat, finta je ve slovu akce - začít něco dělat.

Jakub Jonáš

Jsou další dvě důležité věci - pozornost, akce. Je důležité mít na Vašich důvodech stále pozornost, já tohle podcenil, a proto jsem přestal běhat. A jsem si jist, že se v tom taky najdete. Neustále si připomínejte své důvody, proč něco děláte, abyste měli motivaci pokračovat navzdory problémům, které se objeví. Ale jen koukáním a připomínáním jak a proč skálu nezboříte. Je důležité zvednout zadek a pustit se do práce nebo Vám zaručuji, že se unudíte k smrti. A i na tohle mám skvělou fintu.

1) Vezměte si další papír a diář, já to udělal před chvilkou.
2) Namalujte si tabulku.
  1. Do tabulky napište svisle (shora dolů), čas po hodinách od 8:00 do 22:00 - záleží na času vstávání, je to na Vás. Co hodina to třeba cm.
  2. Vodorovně (nahoře - zleva doprava), napište dny v týdnu - od pondělí do neděle.
PoUtStČtPaSoNe
8:00
9:00…

  1. Potom s diářem vyškrtejte červeně, všechny okýnka, kde nemáte čas. Jste v práci, učíte se, spíte, relaxujete..
  2. Jinou barvou, třeba zelenou. Vyškrtejte časy, kdy máte čas.
Třeba takhle:
PoUtStČtPaSoNe
8:00 ------- ------- ------- -------
9:00… ------- -------

  1. A teď si vyberete časy, které můžete zaplnit, aktivitami, činnostmi, akcemi, které máte uvedené v úkolu číslo 4 ( co můžete udělat..)
  2. Teď si ten papír dejte na viditelné místo a pusťte se do akce.

Tomuhle se říká plánování. Je to opravdu skvělý způsob, jak zvládnout mnoho věcí a mezitím si držet pozornost na tom, co opravdu chcete dokázat a je to jeden z prostředků, jak toho dosáhnout.
Plánovat můžete dny, týdny, měsíce a komu se chce, klidně i roky. :D

ALE DOPORUČUJI, NEPLÁNOVAT 100% ČASU, co když zavolá milovaná tchýně, že chce vyzvednout z práce. :D

Ještě mám jednu vychytávku, co můžete udělat s tou Vaši plánovací tabulkou. Já osobně, jí používám i na plánování financí.

Stanovím si: Kolik přesně potřebuji vydělat a za jakou dobu, udělám k tomu tabulku, spočítám všechny volné hodiny. Vezmu částku, kterou musím vydělat a vydělím jí volnými dny. Co zjistíte? Nic Vás nenapadá? Ok. Zjistíte, kolik stojí hodina času, který promrháte. A když tohle zjistíte, tak myslíte úplně jinak.

Plánování je skvělá věc, je to plán vaší vytrvalosti, je to prostředek k dosažení svých cílu a nezbytné palivo, pro Vaši motivaci. Teď už zbývá poslední věc, kterou nacpu do pár vět. Jakmile dosáhnete toho, co jste si naplánovali, náležitě se za to odměňte, snězte oblíbený dortík, oblíbený film nebo se domluvte s partnerem na náležité odměně.. Je to na Vás.

Zhodnocujte i malé výsledky, to je to, co Vám ještě pomůže neztratit motivaci, pokračovat dál. Já to začal dělat tak, že každý den naplánuji, co chci následující den udělat a večer zhodnotím, co jsem dokázal a co ne.
Napište mi do komentářů, jak se Vám článek líbil.
A napište mi věc, kterou jste si vybrali a berte to zde, jako veřejný závazek, to taky pomáhá ;). A dejte mi vědět, jak se Vám to povedlo.

Hezký den a mnoho úspěchů!

Budu rád také za komentář zde, jak na Vás článek působí a zda s tím souhlasíte nebo nikoliv. Jsem rád i za typy na zlepšení. :)

Ta angličtina je fakt MOR!!

18. září 2017 v 23:21 | Jakub Jonáš |  Vzdělávání
V poslední době se velice často dostávám do velice zajímavých diskuzí na téma Angličtina.
Skvělá inspirace pro tento článek. J Rád bych se podělil o svůj názor - nebo spíš reagoval na názory ostatních - jak lidé angličtinu nadřazují a jak je to špatně. No, co si budeme namlouvat, bude to jízda! Tak jdeme na to.
Není to úplně můj obor, ale souvisí to i s historií a jakýmsi všeobecným přehledem, což jsou věci, které mne zajímají. J

Proč zrovna Angličtina?

Nejčastější názor, s kterým se setkávám, je: "Proč zrovna angličtina?"

Přemýšlel jsem, jak na to odpovědět. J "Tý jo". Anglicky jako druhým jazykem hovoří na různých úrovních pokročilosti až 1,4 miliardy lidí na celém světě. Jedná se tak o třetí nejrozšířenější jazyk na světě. Před ním je jen španělština a pak velice překvapivě čínština. Přesto je však angličtina světovým jazykem číslo jedna. Ještě v 19. století tento primát držela francouzština, ale ztráta francouzského velmocenského postavení a naopak politický a ekonomický vzestup USA tuto situaci zvrátil.
Pomohlo k tomu také Britské impérium, které se na začátku dvacátého století rozkládalo přes čtvrtinu světa, s výjimkou USA. Anglický jazyk je teď oficiálním nebo dominantním jazykem v 75 oblastech: to vše je odkaz bývalého impéria. Trošku práskli do koní. :)
Takže má odpověď byla: "Jelikož expanze angličtiny za posledních dvěstě let tak trochu nemá obdoby a stále roste, myslím, že je velká pravděpodobnost, že tu za pár let bude pár miliónů dalších anglických "speakers". A taky není od věci držet krok s dobou, protože už i v česku je problém najít dobrou práci bez aktivní angličtiny.

Kolik lidi mluví ve světě česky? Kdo se přizpůsobuje nám?

Mno.... Odpověď na tuhle otázku byla vcelku rychlá. Anglicky mluví přes 1,4 miliardy lidí, zatímco česky, když počítám i populaci ČR - CCA 11 MILIÓNŮ. Je těžké být malým zrnkem ve velké poušti zemí a jazyků. Lidé většinou respektují ty, kteří mají výsledky a moc - takže lidově řečeno "velikost". Ovšem až se tenhle princip změní, možná bude celosvětovou jedničkou třeba zrovna čeština. S tímhle pak souvisí i následující odstavec.

Když cizinec přijde pracovat do ČR, proč nerespektuje náš jazyk a když my odjedeme pracovat do zahraničí, je respektování jazyka prakticky povinnost? Proč?

Před chvilkou jsme na to v jedné z debat asi našli odpověď. V česku máme zažitý trend, údiv nebo respekt....nevím, jak to nazvat. Když vidíme Francouze, Angličana, jaká je často první reakce, třeba i nevědomá? Je….Angličan, Je…….Francouz.
Už od světových válek máme obdiv právě k těmto národnostem, přece byly jedny z těch, které nám dost pomohly. Z povídání a filmu si pamatuji hlavně věty - Angličané právě udělali nálet na Berlín, Francie bojuje s Německem na hranicích…
Možná to bude znít extrémně, ale jak jsme malá zemička, kterou "museli vytahovat ze sraček", tak jsme si očividně nevybudovali dostatečný respekt. Byli tu lidi, kteří se o to snažili celý život, třeba Jan Masaryk, který ovšem ve finále pohořel i u svého přítele a prezidenta. Řekl bych, že taková situace se odehrávala i v dalších menších zemích a velmoci si mohly dovolit diktovat pravidla. Prakticky měli právo veta. Na druhou stranu tyhle země pro nás byly a stále jsou kolosy, a jak už to bývá, snad až na Davida a Goliáše, menší měl vždy respekt z většího a to se s námi táhne, řekl bych, až dodnes. Hlavním důvodem bude to, že ty země si stále drží titul velmoci, no ještě aby ne, když jimi opravdu jsou.
Podle nedávného průzkumu společnosti Education First, kde bylo cílem zjistit, jak kdo umí anglicky - skončila Česká republika na 27. místě. Takže umí mluvit anglicky, nejhůře z celé EU.

Průzkum dělala společnost Education First - největší soukromá vzdělávací organizace na světě. Skládá se z 15 samostatných dceřiných společností a neziskových organizací zaměřených na jazykové vzdělávání, vzdělávací cesty, výměnné pobyty, au pair pobyty a akademické studie. EF má více než 43 500 zaměstnanců. Její síť 500 škol a kanceláří v 50 zemích světa pomohla více než 15 milionům mezinárodních studentů ke studiu v zahraničí. Cílem EF je prolomit jazykové, kulturní a zeměpisné bariéry.
Z toho logicky vyplývá, že ten průzkum bude důvěryhodný. No nevím, zda mám brečet nebo se smát. Angličtina je všude kolem nás a je už hluboce zakořeněná. Používá už téměř všude, knížky, počítače, hry apod. Čili pravděpodobně jen tak nezmizí.


Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.

Dlouho jsem si tuhle formulaci nemohl představit, dokud jsem nevycestoval. Ale je to tak.
Když si uvědomíte, v kolika zemích se mluví nebo dá domluvit třeba anglicky, je to naprosto úžasné, a to z naprosto prostého důvodu. Pokud nejste spokojeni se svým životem, třeba tady v česku a nevíte, co s tím, nejraději byste začali žít jinak, znovu. Vše byste zahodili, jen kdybyste měli příležitost a mohli začít od nuly. Udělali mnoho věcí jinak. Některé věci byste neudělali. No, tak proč to neuděláte? Víte, co vám stačí? Naučit se třeba anglicky. Naučte se anglicky, německy nebo jiným jazykem, vezměte si svých pět švestek, odstěhujte se do jiného státu a začněte od píky. Možné to je, reálné taky.
Já říkám, že angličtina je brána do jiných světů. Je to brána k dalším miliónům možností a tohle množství s každým dalším jazykem narůstá…

A co dál?

Je tady stále mnoho lidí, zejména starší generace, která odrostla na Ruštině. Pak jsou tu studenti, kteří se několik let učí angličtinu, odjedou třeba do zahraničí a většinou zjistí, že vlastně nic neumí. Já to znám velice důvěrně. Tím to však nekončí. Když se podíváte na lepší pracovní inzeráty, většinou v požadavcích nechybí formulace - angličtina výhodou, nezbytnost angličtina, vyžadujeme angličtinu. Prakticky vám říkají, "Bez angličtiny sem ani nelez".
Bum bum a zvony znějí na poplach, co teď budu dělat?
To si kvůli té blbé angličtině nenajdu ani pořádnou práci?
Musím stát celý život u pásu, kde po mně beztak stejně brzo budou chtít angličtinu taky.
Co s tím budu dělat? Ve škole jsem angličtinu měl/la, ale stále nic neumím.
To kvůli tomu nebudu moci do zahraničí? Kde se naučím angličtinu?
Mám pro vás řešení - společnost Easylingo (Onlinejazyky.cz). Společnost Easylingo je ve spolupráci s ministerstvem školství tou největší online vzdělávací platformou, co se jazykového vzdělávání týče. Spustila nový projekt, který se nazývá Anglicky za 30 hodin.

V tomhle programu, který poběží pouze v září, se seznámíte s unikátní a nadčasovou učební technologií. Je to metoda takzvaného rychloučení. Díky téhle metodě se naučíte 1 úroveň angličtiny za 30 hodin. Je to způsob, díky kterému už pro vás angličtina nemusí být takový problém nebo "strašák". Tady je video + pdf, kde získáte tipy, jak tuhle technologii využít a je zcela zdarma.J Určitě doporučuji minimálně na to kouknout a udělat si vlastní názor, protože nejvíce mrzí nevyužití příležitostí, o kterých ani nevíme.


Budu rád také za komentář zde, jak na Vás článek působí a zda s tím souhlasíte či nikoliv. Jsem rád i za tipy na zlepšení.